Morální filozofie je fajn,jen je to čistá teorie. My, jako evropané máme vlivem historie a výchovy ten kompas dobro-zlo v sobě více viditelné, na rozdíl od třeba příznivců islámu, kde tento kompas vlivem několika století výchovy vymizel/byl potlačen. A nedělejte si prosím iluze o tom, co nám mnohdy úřady EU říkají. Některé frakce jsou si vědomi toho, že je třeba tlačit právě na ty naše morální hodnoty, ale ve skutečnosti mohou být jejich cíle jiné.. EU/EHS mělo čistou a jedinou myšlenku dobra jen při svém vzniku a krátce potom, kdy bylo motivací zamezit válkám v Evropě. Ted už z mého pohledu začíná převládat to špatné a špatné věci jsou bud od špatných lidí nebo z čiré nevědomosti...

Nevidím to tak černě, kde by se vám tedy chtělo žít, když Evropa není to pravé, je třeba vidět chyby, ale je dětinské si myslet, že nějaká lidská činnost se bez nich obejde. Takže si srovnejte mravní a sociální prostředí Evropy a ostatního světa. Opravdu nevidíte rozdíl?

Ale státy, které tyti hodnoty nepřijaly, existují a bohužel v nich žije stamiliony lidí. Zkuste si vzpomenout na všechny ty státy, kde platí právo šaria, kde je zabití ženy, kdetrá zneuctila rodinu, beztrestné, stejně jako zabíjení "nevěřících". Tyto státy existují, my s nimi v mnoha případech různě psolupracujeme a dokonce je ani za to nekritizujeme

Ano, někde se snaží povýšit ty hodnoty místní nad ty universální a pak to silou udržovat, takový systém je pak nutně pokřivený.

Dovolim si Vas doplnit o hodnotu, ktera podle meho nazoru vyrazne ovlivnuje dalsi generace. Tou hodnotou je historie kazdeho statu a jak se k ni stavime. Cesi jsou bohuzel asi jediny stat v Evrope, ktery nikdy nebojoval za zakladni hodnoty demokracie. Od r.1918, kdy byl tento stat umele vytvoren nikdy neprobehlo nejake referendum obcanu, zda chteji v nove ustavenem state zit. Podivate-li se na dejiny Evropy, tak vsechny ostatni staty maji ve sve historii prelomy, kdy se rozhodovalo o jejich dalsim osudu a obcane techto statu museli za sve rozhodnuti bojovat a zaplatit v obetech. Cesi nikdy. Dokonce nasi byvali spoluobcane ze Slovenska bojovali, sice na velmi spatne strane, ale bojovali. Proto asi stale hledame nejake hrdiny, ktere bychom si mohli oznacit za moralni vzor. Vysledkem jsou treba "legionari", kteri zradili svou prisahu a prebehli k nepriteli nebo se vzdali. Pak je vidime na fotografiich v carske nebo bolsevicke uniforme. A hned se vytvori nova historie, jak bojovali za Ceskoslovensko, ktere v te dobe neexistovalo. Mohu pokracovat ve vyctu prekroucenych udalosti, jenze to by bylo na dloho. Zaver je takovy, ze pokud nedokazeme prijmout historii vlastniho statu i s negativy a nasledne snahou je napravit, nikdy neni v obcanech takoveho statu pevne zakotven vztah k hodnotam demokracie a obecne uznavanym zakladum lidstvi. Snad mi rozumite.

Souhlasím s vámi. Vidět vlastní dějiny ve světle celistvosti, včetně temných kapitol, je nesmírně těžké, stejně těžké, jako přijmout v míru i svoje vlastní osobní slabiny. Ale kdyby život v pravdě nebyl tak obtížně dosažitelný, jaký význam by mělo o něj usilovat?

A co se vlastně při tzv. brněnském pochodu smrti stalo takového, že je nutné se ptát, zda existují universální, všelidské hodnoty? Viz zde https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/odsun-nemcu-brno-kveten-1945-pametova-stopa-radovan-podel_1806041030_dp

Existuje toliko jediná universální hodnota, toliko ti, hlásící se k jednomu totému, jsou považováni za lidi,, Havrani nepojídají havrany. Jedině ti jsou tabu. Ostatní jsou nelidi. A jsou dokonce i takto označováni. Mimochodem, s tímto vzorcem chování pracují i dnešní politici.

Tady máte tu metodu v akci a konkrétní aplikaci:

Z projevu prezidenta Beneše ve sněmovním sále brněnské radnice 12. května 1945:

„(...) tento německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se; šel a dával se tupě anebo fanaticky zabíjet a zabíjet. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidský snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. (...) A myslíte, že je možné znovu to zase opakovat a znovu se s nimi dohadovat a za deset, dvacet let znovu vytrpět ty hrůzy strašné války a nové strašné katastrofy? Ne, tu starou politiku, tu starou svou zkušenost už opakovat nebudeme. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“

A jak se chcete s tímto postojem se vypořádat, odpolemizovat. Co byste tehdy tomu Benešovi namítl? Jedině snad, že není nejlepší začínat novou životní etapu s krví na rukou.

Docela by mě zajímal váš názor na odstraňování diktátorských režimů.. Irák, Lybie, Sýrie..

Jsou tyhle humanitární akce, které mají za následek statisíce mrtvých a podstatné zhoršení kvality života, vedeny v duchu těch univerzálních všelidských a věčných hodnot? Soucítíme s těmi lidmi dostatečně? Nebo se máme soustředit spíše jen na vlastní historii a na tom si dokazovat jak dokážeme být soucitní?

Dokážeme se k tomu postavit a pojmenovat případně potrestat zlo, když už máme nějaké to měřítko všelidských a věčných hodnot?

To je strašně těžká otázka, vezměte si severní komunistickou Koreu, která doslova ničí vlastní lidi. Srdce říká - na to se přece svět nemůže dívat, rozum odvětí něco v tom smyslu, co naznačujete, že by případná vojenská akce přinesla nepředstavitelné utrpení (byť v tomto případě by se kvalita života nezhoršila, to už víc nejde). Nedokážu odpovědět, vy ano?

Na vaši poslední otázku bych řekl - ne, to nedokážeme, od toho je tady Bůh a Spravedlnost. Bez víry v tyto věci však život tady dole skutečně ztrácí smysl.