V každém případě svoboda slova má hranice - jenže ty hranice se špatně vytyčují a ani justice v tom nemá mnohdy jasno, kde ta hranice začíná a kde končí.

Pokud se jedná o tu stupnici práv a svobod, domnívám se na rozdíl od Vás, že právo na život stojí nejvýš.

Tak vážení, tohle má vystudovanou fildu A pak že postmoderní neomarxismus neexistuje.

Jinak právo myslet, které nám "bylo dáno", jde ruku v ruce s rizikem, že budu uražený nebo ublížený. To nejde oddělit. Každý, kdo má názor musí počítat s tím, že se ostatním nebude líbit. Pokud jsou uražení, nezvládají to, jejich problém. Je jedno, jestli je to sport, politika, zahradničení nebo náboženství. Navíc, oni ani nejsou takoví slaboši, možná jsou, ale naprosto na férovku se toho zneužívá. Stačí to zahrát na to, že je člověk ublížený a váš oponent je vyřízený. A tohle se mimochodem děje na západních univerzitách. Musíte mít na přednáškách psychologickou pomoc, kdyby to někoho příliš zranilo, popřípadě nesmíte přednášet vůbec.

A další reálný problém. Když budu chtít škodit, tak stačí ukázat na cokoli, co nemám rád a prohlásit, že se mě to dotýká. Co potom? Kdo rozhodne o tom, že tohle se někoho dotýkat může, ale tamto se někoho dotýkat nemůže? Předpokládám, že nějaká správná komise pro pravdu, že? Pokud totiž pominete celou tu pošahanou skupinovou identitu a podíváte se na jednotlivce, a podle mě jednotlivec je to, na čem záleží a těžko se dokazuje opak, tak lidem vadí naprosto všechno. Takže v rámci toho, abychom nikoho neurazili, tak budeme sedět v prázdných místnostech a čekat na smrt. Ale to se zase nebude líbit některým dalším a bude zase dotčení tímhle. A co budeme dělat potom? Můžete akorát vzít globální jaderný arsenál a vyhodit celou Zeměkouli do povětří, protože jinak se vždycky někoho dotkneme. Vždycky.

Miluju, když se někdo, kdo v reálu dotyčného nezná, naváží jako ten chudák do jeho vzdělání a profese a má se k jeho hodnocení...Kdybyste tu měl příspěvek jako sám Sokrates, dál Vaši přednášku nezaslouženo číst. Devalvoval jste se první větou na úroveň těch nejjednodušších v prostoru zdejším.

Svoboda druhého nemůže začít tam, kde ještě neskončila ústavou a právním řádem garantovaná práva prvního. Protože co by následovalo? Kromě karikatur by někoho uráželo oblečení našich žen, tak je, abychom nenarušili svobodu druhého, oblékneme do burek? A co když svobodu druhého bude "narušovat" náš postoj ke gayům a lesbám? Co uděláme pak, někam je schováme? Ne, tohle není cesta a kdo není schopen přijmout právní řád sekulární republiky, má se odstěhovat ke svým souvěrcům zaseklým kdesi ve středověku.....

Pozoruhodné je, jak obhajujete, že urážet druhého je Vaše právo. Ale urážkou porušuji svobodu toho druhého, protože poškozuji naše vztahy!

Osobně ten citát Milla o tom že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého nemám rád. Pokud si totiž nějaký diktátor usmyslí, že občané jsou jeho majetkem, tak může prohlašovat, že jeho svobodou je s občanem nakládat dle jeho libovůle a nikdo ho za to nesmí kritizovat, protože se drží hesla Milla.

Mnohem raději mám heslo Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu. A naopak. Je mnohem přesnější. Mou (i tvou) svobodou je možnost vzájemně se kritizovat (včetně možnosti se vzájemně karikovat), ale jít za pomyslnou hranici špičky nosu (někoho zabít, zmlátit, případně připravit jej o majetek) je už mimo oblast svobody.

Nutno zdůraznit, že klasičti liberálové měli ještě druhým princip - axiom neagrese, kterým celou oblast svobody pokrývali. Nikdo nemá právo jít za pomyslnou špičku nosu. Princip neagrese zároveň umožňoval bránit se agresorovi - klidně i se zbraní v ruce. Tento princip neagrese je moderním (a totalitně uvažujícím) liberálům naprosto cizí. Snad právě proto právě díky modernímu liberalismu dochází k naprostému rozkladu současného světa, kdy k nám na jednu stranu dováží agresivní kultury, na druhou stranu není schopen ochránit své občany před touto agresivní kulturou. Axiom neagrese je ale i o chování státu vůči vlastnímu občanovi, vůči jiným státům... Ale to je na dlouhé povídání...

Díky za postřehy, problém je trošku v tom, že pro mnoho lidí je větší bolestí rána do psychiky než rána do nosu. Kdyby mohla ublížit jen pěst, bylo by to jednodušší.

Škoda že nelze udělit anti-karmu. Všem doporučuji si najít na netu komika "jesus and mo" pro trochu inteligentní zábavy. Jak se jinak snažit pomoci lidem, zasažených memem/virem náboženství ? Jedině humorem, ne násilím ...

Také doporučuji seriál Preacher (Kazatel) a seriál Lucifer.

Nejvyšší hodnotou je lidský život, pane autore.

Máte pravdu.

Takže "chudáci" nedoplácejí na to jací jsou jejich protivníci. Doplácejí na to, že dopustili, aby se jim vecpali do domu.

Situace ve světě i průběh zdejší debaty má společný rys v tom, že čím širší hranice svobody začneme uznávat a prosazovat zjistíme, že si jako lidé - bez výjimky - nedovedeme s bezbřehou svobodou poradit. Ani mezi těmi dvěma jmenovanými - svoboda jednoho končí u svobody druhého - nemůže nastat smír a shoda, pokud si bude každý ty své hranice určovat sám.

Proto zákony psané i nepsané, proto víra. Je to kolektivní ochrana skupin lidí, kteří na ni přistoupí. A pak se objeví jiná skupina, která to má také tak - jenže úplně opačně! Takže problém není co se kde děje, ale míchání vzájemně neslučitelných ingrediencí !!!

Autor nemá pravdu. Svoboda projevu je to nejvyšší co může člověk mít. Nesouhlasím tedy s jeho svobodně projeveným názorem, ale nepůjdu mu kvůli tomu, řezat hlavu. Stejně tak mám názor, že ten kdo vyznává pedofilního zvrhlíka, nemá v naší demokratické společnosti co dělat. Neberu mu jeho přesvědčení, ale nechápu ho, proč žije v civilzaci, kde je svoboda projevu, vyznání, sexuální orientace norma čilio všechno to, co on z principu neuznává.