Tajemství adventního věnce

Tento článek věnuji prof. Zdeňku Neubauerovi jako malé poděkování za to, že nás studenty FFUK kdysi na počátku 90. let do této věci zasvětil.

Začíná doba adventní, čas ztišení, zklidnění, rozjímání. Chvíle jakéhosi zpomalení, zvnitřnění, narůstajícího očekávání. Čekání na Příchod Syna Božího. Adventus znamená příchod. Zbožná duše cítí v tuto dobu zvláštní lehké chvění, jež je předzvěstí blížícího se mystéria – narození slunečního dítěte z panenské matky. Blíží se okamžik Vtělení.

Vtělení je centrálním pojmem křesťanství. Celé předkřesťanské dějiny směřovaly k tomuto bodu jako ke svému úběžníku a horizontu pravdy. Starozákonní prorok Izajáš věděl své, tušil věci budoucí, včetně poznání toho, že příští mesiáš nebude přijat národem, z něhož vzejde.  

V čase adventním je na stole adventní věnec. Kruh, který v sobě skrývá tajemství čtverce – vtělení. Postupné zapalování svící symbolizuje pozvolné vzcházení prostorového tvaru, zrození kosmu i všeho tělesného. To vše je připomenutím narozeného dítěte. Během první neděle adventní září jediná svíčka jako odkaz svátosti Počátku a nejstaršího světla. Božské oko se otevřelo, aby pohlédlo na svět, jenž teprve přijde. Druhá neděle přichází s poselstvím prvního paprsku, jenž vychází z Oka stvoření. Dvě světla přinášejí možnost propojení, čáry, přímky. Z Oka se začíná linout záře zrození. Třetí neděle je ve znamení povstání plochy, k níž vedou tři body zářícího trojúhelníku. Nakonec z adventního kruhu vystoupí v plné kráse čtverec, ačkoli sám plošný, symbolizuje tělesnost a prostorovost. Konečnost těla vystoupila z nekonečnosti kruhu, čtyři světla se rozzářila, dítě přišlo na svět.

Kruh je znamením Otce, božství a věčnosti. Z něho vycházející čtverec připomíná narození Syna. Postupně se probouzející světla svící jsou symbolem Ducha svatého. Tvar se rodí z beztvarého. Forma se probouzí z vnitřní formy, z informace. Všechna tělesnost má svůj počátek v netělesném. Čtverec zazářil z lůna jednoty. Božský Syn přišel na svět, aby mu daroval ten nejmocnější impuls lásky a poznání.

Díky vtělení Krista zažila planeta Země svůj mocný den vzkříšení. Nikdy už nebude taková jako dřív. Po všechny věky již ponese ve svém srdci poselství božského Syna, jemuž na krátký čas otevřela svou náruč. Od dob Vtělení je naše země nositelkou kosmického Slova, neboť Ono samo po ní kdysi kráčelo jako prostý poutník. Tato země je svatá a díky Němu je posvátné vše, co ji obývá.

I člověk.

A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce) plné milosti a pravdy. /Jan 1,14/