„Pražská kavárna“ je špatná nadávka

V kavárně jsem byl tak pětkrát v životě, zato v hospodě asi miliónkrát. Z toho důvodu se mě osobně dotýká nadávka do pražských kavárníků.

 „Pražská kavárna“ se mi nelíbí, neboť je mi tím podsouváno něco, s čím nemám sebemenší zkušenost.

Pokud jde o ostatní invektivy, pak některé jsou zcela v pořádku. Tak třeba „sluníčkáři“. To beru. Miluji slunce z celého srdce, jeho nekonečnou krásu a majestát. Prozradím vám jedno tajemství. Slunce k nám neposílá jen světlo a teplo. Ty fotony, jež k nám doplouvají, jsou něčím jako lidské tělo. A podobně jako u člověka jsou za povrchem tělesnosti ukryty poklady duše a ducha, nese v sobě každý foton božské jádro oživující a regenerující naše vnitřní světy. Vím, že to zní jako naprostá ptákovina, ale slunce k nám posílá spolu se světlem i pokrm naší duše – lásku a pravdu. Nedívejte se na slunce jako na pouhé žhavé nebeské těleso, naučte se vnímat a vědomě přijímat ty milostné dary, kterými nás ve dne i v noci (s pomocí Luny) obdarovává. Naučme se ve vztahu ke slunci prožívat vděčnost.

Když už jsme u té pravdy a lásky, pak tu máme další rozšířenou nadávku – „pravdoláskaři“ či „havlovci“ (či v poněkud ostřejší verzi „havloidi“, což má naznačovat, že každý havloid je vlastně psychoid, čili duševně narušený jedinec). To taky beru. S hrdostí se hlásím k odkazu Václava Havla. Myslím, že Václav Havel je poměrně pokročilá bytost, jež se vtělila přesně do té doby, kdy bylo třeba jejího působení. Do doby, kdy se lámal chleba. Představme si již tak divoký čas devadesátých let v situaci, kdyby nebyl Klausův liberální pragmatismus vyvažován Havlovým zdůrazňováním významu mravních hodnot a právního státu. Věřím, že i dnes pracuje pro dobro své země tam nahoře v astrální rovině. Posílám mu touto cestou pozdravy a přání všeho dobrého. A poděkování.

Tak mě napadá, že i mezi voliči současné hlavy státu je mnoho těch, kteří raději hospodu než kavárnu, kteří mají raději sounáležitost, než nekonečné vyostřování napětí mezi lidmi. Není to náhodou tak, že se nás někdo zcela vědomě a účelově snaží stavět proti sobě, aby tím naplnil své mocenské ambice a neuspokojené potřeby?

Naštěstí je tu Václav Havel a jeho poselství pravdy a lásky.

P.S. Nic proti kavárnám a čajovnám, pane Trčálku. Tady jde o něco jiného.