O nesmrtelnosti lidské duše (část 2.)
Platón v této větě naráží na důležitou věc, o které si dnes řekneme pár slov. Odborně se jí říká preexistence duše, a podle této nauky člověk nevzniká s narozením, nýbrž byl již dříve, a do tělesnosti vstupuje, aby se postupně vyvíjel směrem k dokonalosti. Tato evoluce vědomí zahrnuje všechny myslitelné zkoušky a lekce, které nás posouvají (v lepším případě) kupředu. Jakkoli lidský život působí jako svým způsobem náhodný souhrn nepřeberného množství zážitků a zkušeností, za tím vším je skryt jeden společný jmenovatel. Ten společný kořen všeho našeho jednání se jmenuje láska. To je pravý a vlastně jediný důvod, proč jsme se vtělili jako lidé na tuto planetu. Skutečným důvodem proč jsme tady a teď je potřeba naučit se lásce. A tento úkol je svým způsobem titánský, protože nestačí se naučit mít rád všechny ty, kteří jsou nám milí a sympatičtí, ale i ty ostatní. Proto na zvládnutí tohoto poslání potřebujeme tolik času. Pokud se zamyslíte nad těmi nejtěžšími zkouškami, které vám život přichystal, zjistíte, že všechny do jedné byly o lásce. Všechny přišly proto, aby vám pomohly otevřít srdce.
Preexistence duše bezprostředně souvisí s tzv. převtělováním (reinkarnací). Na první pohled by se zdálo, že křesťanství nemá s touto naukou co do činění. Není tomu tak. V prvních stoletích po příchodu Krista byla běžnou součástí tehdejšího náboženského a filosofického kvasu. Nejvýznamnější křesťanský myslitel přednikajské doby (1. ekumenický koncil se konal v maloasijské Nikaji v roce 325) byl Origenés z Alexandrie (185 – 253). Ve svém hlavním díle De principiis (řecky Peri archón, česky O počátcích, základech všech věcí) rozebírá mnoho spirituálních témat včetně preexistence duše.
Ještě okolo roku 400 je uznávaným myslitelem křesťanského světa, jeho Principy přeložil Rufinus a sv. Jeroným (autor Vulgaty, latinského překladu Bible, jeho překlad Origenových Principů se ovšem nedochoval).
Vše se mělo změnit až s působením východořímského císaře Justiniána (482 – 565). V roce 543 vyslovil nad Origenem 9 klateb, z nichž první zní takto:
Říká-li někdo nebo má-li za to, že duše lidí existovaly před zrozením.....ten budiž v klatbě.
Origenův osud pak zpečetila 5. svatá synoda v Konstantinopoli. Na tento koncil se sjelo 165 biskupů a výsledkem je mimo jiné 15 výroků proti Origenovi, z nichž nejpodstatnější je hned ten první:
Hájí-li někdo vybájenou preexistenci duší a jejich fantastické obnovování z toho vyplývající – ten budiž v klatbě.
No dobře. Svatí otcové si odhlasovali, že žádná preexistence duše není. A tento postoj platí dodnes. Byť z toho nemám radost, nyní je třeba říci několik kritických poznámek.
Prohlásil-li koncil, že preexistence duše je báchorka, pak nepřímo tvrdí, že lidská duše se rodí spolu s tělesností. To je ovšem v příkrém rozporu s tím, co učí Ježíš. V Evangeliu sv. Jana (3/6) říká: Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. Syn Boží mluví jasnou řečí – z tělesného se rodí vždy opět tělesné, nikdy netělesné.
Upřímně řečeno, mně se na tom nelíbí především jedna věc - představme si bytí lidské duše lineárně, jako přímku. Na té přímce jsou body A a B, přičemž bod A je narození a bod B úmrtí. Řešení, se kterým přišla synoda, je vskutku podivné, hybridní. Před bodem A nic není, čili vědomí povstává spolu s tělem, ovšem na druhé straně nechala dveře otevřené, čili duše neumírá se smrtí těla, žije dál, vpravo za bodem B přímka pokračuje. Prostě z té přímky života udělali polopřímku s počátkem v bodě A. Proto toto řešení nazývám hybridním. Mnohem poctivější by bylo osekat to na obou stranách, prohlásit že vědomí povstává s narozením a končí v okamžiku smrti. Toto řešení nastolili materialisté, z přímky učinili úsečku z bodu A do bodu B. Konec, hotovo. Takto to vnímá i soudobá věda, a je třeba uznat, že takové pojetí je alespoň konsekventní, důsledné. Prostě to ořezali na obou stranách.
Těžko se lze ubránit pocitu, že dané řešení (před narozením duše nebyla, po smrti však žije dál) bylo účelovým a pragmatickým krokem, jenž měl zajistit dostatečnou kontrolu nad vědomím prostých věřících.
To všechno je historie stará 1,5 tisíce let. Co mě na tom mrzí nejvíc, je skutečnost, že za celou tu dobu neměla Katolická církev sílu a odvahu, aby tuto zcela zásadní theologickou a filosofickou otázku otevřela a vnesla do ní nové světlo. Místo toho, aby každá další generace přicházela s novými podněty a vhledy, a tím prohlubovala naše chápání světa, vše zůstává strnulé a zatuhlé. Možná se bojí, že pokud podkope své základy, pak se zřítí celá stavba. Ano, to je možné. Ale nikde není psáno, že na stejném místě nevyroste nový chrám, omlazený a zdravější než ten předchozí. Neboť tady se nebavíme o duši, pouze o tělu. Ať se to někomu líbí nebo ne, svatá Obecná církev ve smyslu instituce je pouze tělem. A tělo vskutku není věčné. Její duší je Syn Boží. A ten věčný je.
Zdroje: Waltraud Grosse – Reinkarnace v křesťanství
Wikipedia
Biblí svatá, Praha 1947
Jan Provazník
Dvojník
Spirituální dvojník, jehož vytváří naše podvědomí, je poměrně zajímavé téma okultní oblasti. Jeho vzezření věrně zobrazuje stav naší duše v současné chvíli naší osobní evoluce.
Jan Provazník
Pikorova menšina
Ing. Vladimír Pikora, Ph.D., hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group, se v článku pro České noviny rozhorlil nad možností, že by o případném přijetí Eura mohla rozhodnout vláda proti vůli většiny lidí v ČR
Jan Provazník
Otevření třetího oka
Otevřít šestou čakru astrálního těla lze dvěma způsoby. Poctivou mnohaletou prací na sobě samém, nebo násilnou cestou v rámci rituální magie. Heinrich Faust hledal třetí způsob, když se rozhodl dát v sázku svou duši.
Jan Provazník
Každý je vegetarián
Lidi lze zaškatulkovat podle lecčehos, třeba podle toho, co jí či nejí. V případě tohoto kritéria však málokoho napadne, že přísně vzato jsme všichni vegetariáni, rozdíl je pouze v míře odříkání masitých pochutin.
Jan Provazník
Podivný článek švýcarského tisku
Noviny Neue Zürcher Zeitung přišly s nečekanou informací. Americký prezident Joe Biden navrhl prý v půli ledna prostřednictvím šéfa CIA Williama Burnse možné řešení probíhajícího válečného konfliktu.
Jan Provazník
Putin jako Kroisos
Vládce starověké Lýdie Kroisos váhal, zda má napadnout sousední Perskou říši. Obrátil se proto se žádostí o radu na autoritu nejvyšší – slavnou věštírnu v Delfách.
Jan Provazník
Morální kolaps demokratického světa
Rusko má pravdu. Jsme zhýčkaní ve svém blahobytu, odtrženi od skutečné lidské bolesti. Objeví-li se pak tato bolest někde ve světě, nevíme, co si s ní počít.
Jan Provazník
Ponížený Západ
Nebude to trvat příliš dlouho a představitelé západních demokracií pochopí, jak brutálně je Vladimír Putin ponížil, když nechal vyhřeznout jejich strach.
Jan Provazník
Konec éry opoziční smlouvy
23 let - tak dlouho trvaly politické dozvuky nemravného mocenského paktu, který svého času uzavřeli pánové Václav Klaus a Miloš Zeman.
Jan Provazník
Síla slova
Kauza Kúdela je v mnohém poučná. Znovu, po tisící nám před zraky staví prostou skutečnost. Síle lidské myšlenky nic neodolá, slovo je tím nejmocnějším nástrojem, který má člověk k dispozici.
Jan Provazník
Kúdela by se měl přiznat
Etická komise UEFA vyřkla nikoli neočekávaný verdikt – hráč SK Slavie Praha se provinil proti duchu fair play a za svůj rasistický projev bude potrestán zákazem startu v 10 soutěžních utkáních UEFA.
Jan Provazník
Odcházení pána lži
Celá planeta sledovala a sleduje v přímém přenosu nedůstojné chování amerického prezidenta, jehož lidská nezralost se pod tlakem okolností projevila až s ohromující otevřeností.
Jan Provazník
Arcibiskup toulouský – černá ovce Francie
Arcibiskup z Toulouse Robert Le Gall v pátek v souvislosti s karikaturami proroka prohlásil, že svoboda projevu má své hranice. Vysloužil si kritiku levicových sil a možná celé Francie.
Jan Provazník
Slovinci jsou svině!
Tak pravil nikoli Zarathustra, ale člen Evropského parlamentu Alexandr Vondra, vrcholný politik – ani to člověku nejde z úst – konzervativní ODS.
Jan Provazník
Je třeba koncipovat omluvný dopis č. 2
To, co učinil předseda českého Senátu, je neomluvitelné. Svého času hanebný čin ministra kultury Hermana byl ve srovnání s touto provokací šálkem zředěného lipového čaje.
Jan Provazník
Existují vůbec universální, všelidské hodnoty?
Jedna zdejší blogerka v diskusi pod mým minulým článkem poznamenala: Státy nejsou postaveny na nějakých "nejvyšších hodnotách"! Kde jste vlastně takový nesmysl sebral?
Jan Provazník
Opusťme ideu národního státu jako nejvyšší hodnoty
S každou novou krizí, jež v nás prohlubuje strach a obavy, jsme znovu a znovu vystavováni pokušení, vyhnout se vlastní odpovědnosti a přenášet řešení situace na určitá skupinová bedra.
Jan Provazník
Koronavirus – trest boží?
Někteří lidé zejména v silně katolicky orientovaných zemích mají tendenci vnímat současné problémy spojené s virovou pandemií jako jakýsi trest shůry za naše „hříchy“.
Jan Provazník
Naprostý justiční kolaps
Premiér Andrej Babiš (ANO) se podle rozhodnutí středočeského krajského soudu nemusí omlouvat Transparency International (TI) za své výroky o tom, že je organizace zkorumpovaná.
Jan Provazník
Jak ven ze současné mizérie? Přestaňme volit sami sebe!
V posledních letech jsme v západním světě svědky zvláštního fenoménu. Lidé přestávají ve volbách volit nejlepší kandidáty, namísto toho dávají svůj hlas těm, s nimiž se maximálně identifikují.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 3,92
- Průměrná čtenost 1502x
FFUK obor filosofie.
Bibliografie:
Svatý grál na čtyřech rovinách bytí, Malvern 2014
Hérakleitos ve světle mythické moudrosti, Malvern 2017
Ódinova cesta, Fabula 2023
Záliby - příroda, klasická hudba, šachy.